Obrazy Wassily Kandinského

Wassily Kandinsky byl jedním z nejoriginálnějších a nejvlivnějších umělců dvacátého století a průkopníkem abstraktní malby. Jeho „vnitřní nutnost“ vyjádřit své emocionální vjemy vedla k rozvoji abstraktního stylu malby, založeného na nereprezentativních vlastnostech barvy a formy. Jeho vizuální slovník se vyvíjel ve třech... Read more

Wassily Kandinsky byl jedním z nejoriginálnějších a nejvlivnějších umělců dvacátého století a průkopníkem abstraktní malby. Jeho „vnitřní nutnost“ vyjádřit své emocionální vjemy vedla k rozvoji abstraktního stylu malby, založeného na nereprezentativních vlastnostech barvy a formy. Jeho vizuální slovník se vyvíjel ve třech fázích, od jeho raných reprezentačních pláten a jejich božské symboliky k jeho úchvatným a operním kompozicím až k jeho pozdním, geometrickým a biomorfním plochým rovinám barev. Kandinského umění a nápady inspirovaly mnoho generací umělců, od jeho studentů na Bauhausu po abstraktní expresionisty po druhé světové válce. V tomto článku prozkoumáme život a dílo Wassily Kandinského se zaměřením na jeho obrazy a jejich styl, význam a vliv. Poskytneme také několik tipů, jak ocenit a pochopit jeho abstraktní umění, a některé příklady jeho nejslavnějších a nejreprezentativnějších děl.

Raný život a vlivy

Wassily Kandinsky se narodil 4. prosince 1866 v Moskvě v Rusku. Pocházel ze vzdělané a kultivované rodiny a projevoval raný zájem o umění, hudbu a literaturu. Naučil se hrát na klavír a violoncello a fascinovaly ho barvy a jejich účinky na smysly. Jednou si vzpomněl, že viděl barvy jako zvuky a zvuky jako barvy, stav známý jako synestezie. Měl také živou představivost a duchovní rozhled, ovlivněný jeho ortodoxní křesťanskou výchovou a vystavením různým náboženstvím a filozofiím.

Kandinskij vystudoval práva a ekonomii na Moskevské univerzitě, kde v roce 1892 promoval s vyznamenáním. Poté působil jako lektor a právník, ale cítil se nespokojený se svou kariérou a svým životem. Rozhodl se věnovat své vášni pro umění a v roce 1896 se ve věku 30 let přestěhoval do Mnichova v Německu. Tam se zapsal na Akademii výtvarných umění a studoval pod vedením Franze von Stucka, malíře symbolů. Navštívil také různá evropská města, jako je Paříž, Amsterdam a Benátky, a setkal se s díly impresionistů, postimpresionistů a fauvesů, kteří používali jasné a výrazné barvy k zachycení světla a nálady. Obzvláště na něj zapůsobily obrazy Clauda Moneta, zejména jeho série Haystacks, která zobrazovala stejné téma v různých světelných podmínkách a denní době. Kandinsky si uvědomil, že barvy mohou být použity k vyjádření emocí a pocitů, spíše než jen k zobrazení reality.

Kandinského rané obrazy byly většinou krajiny a scény z ruského lidového umění, jako jsou pohádky a legendy. Používal zářivé a kontrastní barvy a experimentoval s různými technikami a styly. Začlenil také prvky symbolismu a spirituality, protože věřil, že umění je způsob, jak komunikovat s božským a vnitřním já. Některá z jeho raných děl zahrnují Modrý jezdec (1903), Poslední soud (1912) a Staré město II (1902).

Období modrého jezdce

V roce 1911 Kandinsky založil uměleckou skupinu s názvem Der Blaue Reiter (Modrý jezdec) spolu s dalšími avantgardními umělci, jako jsou Franz Marc, August Macke a Paul Klee. Název skupiny byl inspirován Kandinského stejnojmenným obrazem, na kterém byl jezdec jedoucí krajinou. Modrý jezdec symbolizoval umělcovu snahu o duchovní a uměleckou svobodu a jeho odmítání konvenčního a všedního. Skupina sdílela společnou vizi vytvoření nového umění, které by překročilo hranice realismu a vyjádřilo vnitřní svět umělce. Pořádali také výstavy, vydávali časopis a psali manifest, ve kterém uváděli své zásady a cíle.

Kandinského obrazy z tohoto období se staly abstraktnějšími a výraznějšími a obsahovaly motivy, jako jsou kruhy, linie a koně. Používal barvy a tvary k vytváření hudebních a emocionálních efektů a k vyvolávání zvuků a vjemů. Napsal také knihu s názvem Concerning the Spiritual in Art, ve které vysvětlil svou teorii umění a svou klasifikaci barev a forem. Tvrdil, že umění by mělo být osvobozeno od reprezentačních omezení a že abstraktní umění je ideálním způsobem vyjádření „vnitřní nutnosti“ umělce a zprostředkování univerzálních lidských emocí a myšlenek. Tvrdil také, že barvy a formy mají své vlastní významy a asociace a že je lze kombinovat a vytvářet harmonie a kontrasty, podobně jako hudební skladby. Malíře přirovnal ke skladateli a obraz k symfonii. Některé z jeho obrazů z tohoto období zahrnují Composition IV (1911), Improvisation 28 (1912) a Black Lines (1913).

Období Bauhausu

V roce 1914, po vypuknutí první světové války, se Kandinskij vrátil do Moskvy, kde se zapojil do kulturních a vzdělávacích reforem ruské revoluce. Podílel se na založení Muzea kultury malířství a vyučoval v moskevském Svomas (Svobodná státní umělecká studia). Brzy se však cítil odcizený a izolovaný od sovětské společnosti, která upřednostňovala realističtější a sociálně orientované umění. Čelil také cenzuře a kritice ze strany úřadů, které považovaly jeho abstraktní umění za dekadentní a buržoazní. V roce 1921 opustil Rusko a přestěhoval se zpět do Německa, kde nastoupil do Bauhausu, školy umění a designu založené Walterem Gropiusem. Cílem Bauhausu bylo sjednotit umění, řemeslo a technologii a vytvořit funkční a moderní estetiku. Kandinsky učil základní třídu designu a později třídu pokročilé teorie, kde představil své myšlenky o psychologii formy, teorii barev a geometrické abstrakci. Prováděl také experimenty o vlivu barev a tvarů na lidské vnímání a chování.

Kandinského obrazy z tohoto období se staly více geometrickými a biomorfními a odrážely jeho učení na Bauhausu. Používal jednoduché tvary, jako jsou kruhy, trojúhelníky a čtverce, a základní barvy, jako je červená, žlutá a modrá, aby vytvořil kompozice, které byly vyvážené a harmonické. Použil také černou a bílou k vytvoření kontrastu a napětí a ke zdůraznění dynamického pohybu forem. Pokračoval ve zkoumání hudebních a duchovních aspektů svého umění a ve vytváření sérií obrazů s názvy jako Kompozice, Improvizace a Dojmy. Některé z jeho obrazů z tohoto období zahrnují Žlutá-červeno-modrá (1925), Několik kruhů (1926) a Kompozice VIII (1923).

Pařížské období

V roce 1933 nacisté uzavřeli Bauhaus a Kandinskij se přestěhoval do Paříže, kde žil po zbytek svého života. V roce 1939 se stal francouzským občanem a pokračoval v malování a psaní. Byl většinou izolován od ostatních umělců, kteří se zabývali buď surrealismem nebo abstrakce-Création, dvěma směry, se kterými se plně neztotožňoval. Potýkal se také s problémy při vystavování a prodeji svých děl, protože veřejnost a kritici nebyli příliš vnímaví k jeho abstraktnímu umění. Našel určitou podporu a uznání od svých starých přátel, jako jsou Paul Klee a Piet Mondrian, a od některých mladších umělců, jako jsou Jean Arp a Joan Miró.

Kandinského malby z tohoto období se staly organičtějšími a biomorfnějšími a představovaly formy, které připomínaly mikroskopické organismy, rostliny a zvířata. Použil rozmanitější a tlumenější paletu a experimentoval s různými texturami a materiály, jako je písek, sádra a noviny. Začlenil také prvky koláže a montáže a použil zakřivené a hranaté linie k vytvoření složitých a složitých vzorů. Udržoval svůj zájem o hudbu a spiritualitu a některé ze svých obrazů pojmenoval podle hudebních termínů, jako je Tempered Élan (1944), Mírné napětí (1937) a Dominant Curve (1936).

Jak ocenit a porozumět Kandinského obrazům

Kandinského obrazy není snadné pochopit ani ocenit, protože nereprezentují žádné rozpoznatelné předměty nebo scény a nemají žádný jasný nebo pevný význam. Jsou určeny k tomu, aby je prožil a interpretoval divák, který může použít svou vlastní představivost, emoce a asociace k vytvoření osobní a subjektivní reakce. Existuje však několik tipů a pokynů, které mohou divákovi pomoci přiblížit se a užít si Kandinského obrazy, jako například:

• Podívejte se na barvy a na to, jak se vzájemně ovlivňují. Vytvářejí kontrast nebo harmonii? Vyvolávají nějaké pocity nebo nálady? Připomínají vám nějaké zvuky nebo hudbu?
• Podívejte se na tvary a na to, jak spolu souvisí. Vytvářejí rovnováhu nebo napětí? Navrhují nějaký pohyb nebo směr? Připomínají nějaké předměty nebo symboly?
• Podívejte se na složení a jak je organizováno. Vidíte nějaké ohnisko nebo střed zájmu? Vidíš nějaký vzorec nebo rytmus? Vidíte nějakou symetrii nebo asymetrii? Vidíte nějakou hloubku nebo perspektivu?
• Podívejte se na název a na to, jak souvisí s obrazem. Dává vám to nějaké vodítko nebo nápovědu? Navrhuje nějaké téma nebo koncept? Odpovídá nebo kontrastuje s vaším dojmem z obrazu?
• Podívejte se na kontext a jak to ovlivňuje malbu. Kdy a kde obraz vznikl? Jaký byl záměr a motiv umělce? Jaké bylo historické a kulturní pozadí? K jakému uměleckému hnutí nebo stylu obraz patřil?
• Podívejte se na svou vlastní reakci a na to, jak ovlivňuje vaše chápání malby. Co se vám na malbě líbí nebo nelíbí? Co cítíte nebo myslíte, když se díváte na obraz? Co si s obrazem spojujete nebo spojujete? Co se z malby dozvíte nebo objevíte?

Ukázky Kandinského obrazů

Zde je několik příkladů Kandinského obrazů spolu s několika stručnými vysvětleními a analýzami. Výše uvedené tipy a pokyny můžete použít k dalšímu prozkoumání a ocenění těchto obrazů nebo jakýchkoli jiných obrazů od Kandinského.

Kompozice IV (1911)

Kompozice IV je jedním z prvních Kandinského obrazů, který je zcela abstraktní, což znamená, že nezobrazuje žádné rozpoznatelné objekty nebo scény. Je to také jeden z jeho nejsložitějších a nejchaotičtějších obrazů, protože obsahuje množství barev, tvarů a forem, které jako by se navzájem střetávaly a narážely. Pokud se však podíváte pozorně, stále můžete najít nějaké stopy zobrazení, jako je kůň, jezdec, loď, hrad a duha. Tyto prvky jsou odvozeny z Kandinského dřívějších obrazů a symbolizují jeho duchovní a uměleckou cestu. Obraz je ovlivněn také hudbou, jak název napovídá, a lze jej vnímat jako vizuální symfonii s různými motivy, tématy a variacemi. Obraz má v divákovi vyvolat řadu emocí a vjemů a podněcovat představivost a intuici.

Žluto-červeno-modrá (1925)

Žluto-červeno-modrá je jedním z Kandinského obrazů, který odráží jeho učení na Bauhausu, kde používal geometrické tvary a základní barvy k vytvoření harmonických a vyvážených kompozic. Obraz je rozdělen na dvě poloviny, přičemž vlevo je žlutý trojúhelník a vpravo modrý kruh. Žlutý trojúhelník představuje teplo, světlo a aktivitu, zatímco modrý kruh představuje chlad, tmu a pasivitu. Červený čtverec uprostřed představuje rovnováhu a napětí mezi dvěma protiklady. Obraz obsahuje i další tvary a barvy, jako jsou černé a bílé čáry, zelené a fialové obdélníky a oranžové a růžové kruhy, které vytvářejí kontrast a pohyb. Obraz je také ovlivněn hudbou, jak název napovídá, a lze jej vnímat jako vizuální akord s různými tóny, notami a harmoniemi. Obraz má sdělit „vnitřní nutnost“ umělce a vytvořit univerzální jazyk umění.

Dominant Curve (1936)

Dominant Curve je jedním z Kandinského obrazů, který odráží jeho život v Paříži, kde používal organické a biomorfní formy a rozmanitější a tlumenější paletu k vytváření složitých a složitých vzorů. Obrazu dominuje velká, zakřivená linie, která prochází přes plátno a vytváří pocit pohybu a směru. Obraz obsahuje i další formy a barvy, jako jsou kruhy, trojúhelníky, čtverce a spirály, které připomínají mikroskopické organismy, rostliny a zvířata. Obraz také obsahuje prvky koláže a montáže, jako jsou výstřižky z novin, které vytvářejí texturu a kontrast. Obraz je ovlivněn také hudbou, jak název napovídá, a lze jej vnímat jako vizuální melodii s různými rytmy, tempy a variacemi. Obraz má vyjádřit „vnitřní zvuk“ umělce a vytvořit v divákovi osobní a subjektivní odezvu.